Stručná technologie výroby

Základním předpokladem pro výrobu kameninového nádobí na Klikově byl dostatek kvalitní suroviny. Hrnčířská hlína, která se těžila v okolí obce se nachází několik metrů pod povrchem. Její těžbu prováděli nejčastěji místní hospodáři na svých pozemcích a prodávali ji hrnčířům.
Natěženou hlínu nechávali hrnčíři přemrznout a dále jí zpracovávali. Nejstarší metodou bylo šlapání bosýma nohama a odřezávání tenkých plátků z velkého kusu nadusané hlíny, které se opakovalo několikrát. Později používali dva otočné válce, mezi které se hlína vhazovala, tzv. hlinořez. Nejdokonalejší bylo plavení, kdy se hrubší částečky usazovaly u dna nádrže a jemný podíl se přepouštěl do dalších nádrží, kde pomalu vysychal na slunci. Hotová hlína se prohnětla a nechala patřičně dlouho odležet.
Vzájemným smíšením několika různých druhů jílů dosahovali hrnčíři optimálních vlastností keramické hlíny. Určitá hlína se používala pro nádoby, které neměly prosakovat. Jiná pro nádobí, ve kterém se vařilo na plotnách a muselo snést i prudší zahřátí, aniž by prasklo. A jiná pro květináče a zahradní keramiku.
Výrobky vznikaly na kopacích hrnčířských kruzích. Teprve později, začátkem 20. století, byly zaváděny zatáčecí zařízení tzv. mašinky. Další výrobky, jako například formy na pečení velikonočních beránků, se vyráběly pomocí sádrových forem.
Hnědé nádobí se polévalo hlinitou glazurou tzv. šlemovkou a bílé zboží se často zdobilo malbou pod průhlednou glazuru. Dobře vysušené výrobky se nakládaly do Kasselské pece k výpalu. 
Dílny měly obvykle tři kruhaře, jednoho polévače, hlinaře a štípače dříví. Mistr zpravidla ovládal všechny odborné práce a dohlížel na plynulý chod dílny.